Atmosféra, vůně a chutě Itálie v Praze. Tržnice, cukrárna, pekárna, rybárna, ba i květinářství a v neposlední řadě restaurace, to vše pod jednou střechou. Tenhle u nás nevšední koncept je mně nesmírně sympatický a pokaždé, když jsem projížděl po Strakonické okolo, jsem si sliboval, že sem musím co nejdříve zajít.

Podobným originálním projektům velmi fandím, v tomto případě tím spíš, že objekt Wine Food Market vlastně stojí zcela mimo hlavní pěší trasy u Smíchovského nádraží. A navíc: I když nabídka na tamních prodejních pultech vypadá hodně lákavě, ceny nejspíš působí na nejednoho z šetřivých našinců jako hodně silná brzda. O to větší mám radost, když se i tak podniku daří, když získá pravidelnou klientelu, kterou dokáže přesvědčit kvalitou nabídky i samotného servisu.

Čerstvé pečivo, hlavně ciabatty i focaccia z pekařství ve vstupním vestibulu jsou ale skvostné, tartaletky nebo linecké koláče ze sousedící cukrárny neméně. Tržnicí jsem zatím sice jen prošel, oko si ale hlavně u lahůdkářského pultu smlslo. Jen v části s vysokými regály jsem se mezi těstovinami, rýží, nejrůznějšími sklenicemi, konzervami, oleji, vínem a já nevím čím vším ještě tak trochu ztrácel.

Mým cílem ale byla restaurace. Interiér v industriálním stylu v prostorách zrekonstruovaného brownfieldu Radlické mlékárny, s otevřenou kuchyní a přilehlou rybárnou je velmi příjemný, byť za cenu přece jen trochu sníženého komfortu v podobě stolů vesměs namačkaných hodně blízko sebe nebo nedostatečné kapacity toalet.

Zdejší menu myslím uspokojí každého milovníka italské kuchyně, v aktuální nabídce pro září & říjen je řada menších i větších předkrmů a salátů, několik polévek, zhruba desítka těstovin a stejně tak i ryb, mořských plodů a pochopitelně i různých druhů pizzy, ale taky několik jídel z kategorie maso a gril a jídel dětských. Volil jsem salámovou pizzu s pikantním Negrini, rajčaty a mozzarellou, která byla skutečně výtečná – křupavá a šťavnatá zároveň, nadýchaná v krajích. Momentálně si nevzpomínám na lepší v Praye, však také ve Wine Food Market hrdě hlásí, že pizzu pečou z italské mouky, kdy těsto zraje čtyři dny v lednici, aby náležitě vyzrálo a chutě mouky se plně rozvinuly. Věřím tomu.

Kamenem úrazu se ale stal obsluhující personál, který vše výše řečené bohužel zcela přepsal. Už hned při příchodu, kdy jsme ve dvojici u rezervačního stolku stáli dlouhé minuty bez povšimnutí a kdy jsme nakonec museli mezi stoly hledat rezervaci sami. V podvečerním čase všedního dne přitom byla restaurace poloprázdná. Také u stolu jsme poté čekali notnou dobu, než si číšníci mezi sebou cosi dopovídali a pomalu se opět rozešli obsluhovat. I další servis u našeho stolu byl notně ležérní. Co mně ale úplně vyrazilo dech, byla dvě číšníkovi vrácená piva u jednoho ze sousedních stolů: Vrácená piva číšník odnesl zpět k výčepu, kde si s kolegou u pípy vyměnil pár slov. Pak výčepní u vrácených piv dotočil pěnu a tato piva putovala k jinému stolu. Zážitek jak z dob dávno minulých. 🙁

Na závěr jsme si objednali espresso bez kofeinu, které na rozdíl od jídla bohužel nestálo za nic. Dlužno poznamenat, že číšník se zachoval velmi vstřícně a s omluvou kávu do závěrečného účtu nezahrnul. Výsledný, hodně rozpačitý dojem z návštěvy to pochopitelně napravit už nemohlo.

Abych byl úplně férový: Po týdnu jsem restauraci Wine Food Market navštívil znovu, tentokrát v polední špičce. Světe div se, stejný personál, ale jak vyměněný. Kde se poprvé stala chyba?