Jsem foodie a všechno kolem jídla mě tuze zajímá. Všechno, zdaleka nejen to, co mám v žaludku. Příběh a kvalita surovin, jejich cesta na talíř, kuchyňské technologie a trendy, restaurace a jejich know-how, stravovací zvyky v místě a čase, vše, kde se píše a mluví o gastru, cesty za jídlem. Svou vášeň k tomu všemu ale také moc rád sdílím. A proto jsou tu i moje občasné glosy.
Co že mě tedy poslední dobou zaujalo? Ať už v dobrém nebo v tom horším?
To sladké
Letos jsem sám sebe moc potěšil předčasným vánočním dárkem, když jsem neodolal a koupil si dotisk loni beznadějně vyprodané novinky Šťastné a Voňavé. Vánoční kuchařka mojí tolik uctívané Mirky van Gils Slavíkové je prostě jedinečná a originální, přinejmenším tak, jako její autorka sama. Nad půldruhou stovkou úžasných, léty vyprecizovaných receptů nejen na vánoční cukroví, ale i na další sváteční laskominy, od těch tradičních babičkovských až po ty novodobé, se až tají dech, o parádních fotkách a neokázale skvělém grafickém zpracování nemluvě. Jsem si jistý, že s takovou podporou se Vánoce v kuchyni nemohou nepovést!
Strakonického šéfkuchaře Pavla Drdela tady zmiňuju opakovaně, ale nemůžu jinak. Znovu pyšný jsem byl na svého „skorosouseda“ zcela nedávno, když ke svým už docela početným vavřínům opětovně i letos přidal cenu Spokojený zákazník v Jihočeském kraji. Drdelova skvostná restaurace Sůl a Řepa je originální každým coulem a být v Praze, hosté by jejímu majiteli snad utrhali ruce. Pavla Drdela si vážím nejen jako osobitého a přitom špičkového kuchaře a restauratéra, ale – a to především – jako skromného a neskutečně pracovitého podnikatele, věrného svému rodnému kraji. I tohle ocenění mu moc přeju!
Z mého pohledu hodně sympatickou novinku chystají od Nového roku obchodníci v Chorvatsku. Zpoplatněny tam budou mikrotenové sáčky, protože tamní legislativa nově zakazuje poskytovat tenké plastové sáčky zdarma. Ty se totiž nedají recyklovat, proto má nové opatření zabránit plýtvání s nimi a přispět k ochraně životního prostředí. Zákazníci samozřejmě budou mít možnost nosit si z domu do obchodu sáčky vlastní, případně zeleninu, ovoce nebo pečivo nakupovat bez obalů. Škoda, že něco podobného se u nás zatím nepřipravuje.
To kyselé
Vánoční kolekce se postaraly o další šok při nákupech v obchodních řetězcích. Cena 900 korun za kilogramovou kolekci značky Orion je z říše snů, ještě před dvěma lety tahle kolekce stála pouhých 270 korun. Nejsem žádný odborník, tudíž neznám recept na to, jak podobným, z mého pohledu neobhajitelitelným cenovým praktikám čelit. Hodně mě ale popouzí nečinnost státu, ať už vlády, zákonodárců nebo příslušných institucí udělat podobným cenovým nekalostem přítrž. Že by o vánočních kolekcích natočil Petr Fiala další video alla Nutella?
Asi jsem už z hodně staré školy, ale i mě iritují rodiče, kteří své děti nechávají křičet a řádit (nejen) v restauracích, kavárnách a obchodech bez jakéhokoli usměrnění či aspoň sebemenší snahy o jejich zklidnění. Když pominu často nemalé škody na inventáři majitelů příslušných zařízení, tohle štve a hodně obtěžuje i mě samotného jako hosta. Bezohlednost mnoha matek i otců často nezná mezí, majitelé restaurací a kaváren, snažící se dětskému teroru ve svých privátních podnicích vytyčit mantinely, jsou ze strany rodičů nezřídka málem až linčováni. Divná doba.
Docela často žasnu, čím v téhle ekonomicky i bezpečnostně obtížné době dokáže Evropská unie ztrácet svůj drahocený a hodně dobře placený čas. Aktuálně se to týká jedné z nových směrnic Bruselu o džemech a marmeládách. Označení marmeláda, doposud povolené jen pro výrobky z citrusů, se nově prý bude moci používat i pro prakticky jakékoli ovocné džemy. Na tohle jsme fakt čekali, nic důležitějšího od Unie nepotřebujeme. O další osud Evropy mám v posledních letech čím dál větší obavy.