Jsem foodie a všechno kolem jídla mě tuze zajímá. Všechno, zdaleka nejen to, co mám v žaludku. Příběh a kvalita surovin, jejich cesta na talíř, kuchyňské technologie a trendy, restaurace a jejich know-how, stravovací zvyky v místě a čase, vše, kde se píše a mluví o gastru, cesty za jídlem. Svou vášeň k tomu všemu ale také moc rád sdílím. A proto jsou tu i moje občasné glosy.

Co že mě tedy poslední dobou zaujalo? Ať už v dobrém nebo v tom horším?

To sladké

Po trvalém opuštění Prahy se ani po více než pěti letech pořád ještě nemohu na jihu Čech nabažit našeho nynějšího venkovského způsobu života. Ten se pochopitelně obráží i v poměrně značné proměně naší stravy, s daleko větším podílem sezónních surovin, vypěstovaných u našeho domu nebo místními farmáři, ale i přinesených z lesa nebo posbíraných na mezi za vsí. Nejnověji jsem si tuhle podstatnou změnu našeho jídelníčku uvědomil před pár dny, když se v naší vesnici uskutečnil tradiční myslivecký ples s neskutečně bohatou tombolou, plnou zvěřiny, ryb, ale třeba i nejrůznějších domácích delikates, přinesených sousedy. Jsem moc vděčný osudu, že nás po mnoha letech, prožitých v metropoli, odvál na venkov.

Když už jsem u nás, na jihu Čech: Ohromnou radost mám z nové knížky českobudějovického kuchaře Petra Stupky, která vyšla před koncem roku. Přes tisíc receptů a nápadů ve zcela originálním zpracování, nejen obsahovém, ale i grafickém. Stupkův kuchařský nápadník Co mám zase, sakra, vařit!? jen stačí otevřít a hned zalitujete, že obědy a večeře chystáte jen dvakrát za den 🙂

Pokaždé se hodně raduju, když se mým oblíbencům daří, když na sobě pracují a když se posouvají se dál. Nejnověji to tak mám v případě online supermarketu Rohlík, který si už rok užívám i u nás na vsi. Moc Tomáši Čuprovi a jeho skvělému startupu fandím a přeju, aby obří, před pár dny ohlášená investice čtyř miliard na vybudování nových poboček byla co nejvíc úspěšná.

To kyselé

Těsně před Vánoci jsem musel zajet cosi vyřídit na otočku do Prahy. A hned na Smíchově, když jsem vystoupil z autobusu, jsem se nestačil divit: Na „vánočním trhu“ u Anděla byly langoš, bramborák nebo opečená klobása k mání za „pouhé“ dvě stovky, miniaturní kelímek punče za „lidovou“ stovku, čtyři deci piva „jen“ za pětaosmdesát. O sortimentu ostatních stánků raději pomlčím, dalšího komentáře netřeba 🙁

Zatrnulo mně, když jsem narazil na zprávu o otevření prvního Lidl Outletu, před nímž v pražských Štěrboholích lidé čekají na levné zboží desítky metrů dlouhé fronty za mrazu a chumelenice, o zablokovaném parkovišti a nekonečných kolonách aut na příjezdových komunikacích ani nemluvě. Tohle mně přijde v dnešní době strašně nedůstojné, silně evokující zástupy zoufalců před obchody za předlistopadového režimu. Ufff, až se mně sevřel žaludek… První otázka, která mně hned projde hlavou: Proč proboha Lidl svoje zlevněné zboží neprodává také online, ve svém e-shopu?

Vegetariánský burger, sójový párek, květákový karbanátek nebo třeba řízek z hub, to všechno je prý klamání spotřebitele. Podobná označení bezmasých jídel a vegetariánských alternativ proto chtějí úředníci českým producentům a restauratérům striktně zakázat. Žasnu a takové návrhy považuju za zcela jasnou šikanu. Šikanu tím spíš, že zahraniční producenti by podobné své výrobky mohli u nás dál nabízet beze změn. Tohle mně moje hlava vážně nebere 🙁