Jsem foodie a všechno kolem jídla mě tuze zajímá. Všechno, zdaleka nejen to, co mám v žaludku. Příběh a kvalita surovin, jejich cesta na talíř, kuchyňské technologie a trendy, restaurace a jejich know-how, stravovací zvyky v místě a čase, vše, kde se píše a mluví o gastru, cesty za jídlem. Svou vášeň k tomu všemu ale také moc rád sdílím. A proto jsou tu i moje občasné glosy.

Co že mě tedy poslední dobou zaujalo? Ať už v dobrém nebo v tom horším?

To sladké

Asi to je poněkud dětinské, ale rok co rok se nemůžu dočkat, až před naší chalupou poprvé usedneme k ohni a opečeme si buřty. Zvlášť u toho prvního, škvířícího se kousku je hodně těžké vydržet jeho pomalé a důkladné opékání do lákavé zlatavě hnědé barvy, ale povedlo se 🙂 S čerstvě upečeným domácím kváskovým chlebem a dobře vychlazeným pivem to i letos byla dobrota nad dobroty 🙂

Svou knižní novinkou Sklizeň mně udělal radost Josef Maršálek. Rozhodně přitom nejde jen o „čistokrevnou“ kuchařku, na bezmála půltisícovce stran cukrář při lákavém domácím pečení, vaření, zavařování, ale i fermentování vzpomíná na svou rodinu, dětství, kořeny i tradice. Tenhle až niterný manifest lásky k přírodě, rodině a poctivému řemeslu je navíc doprovázen skvostnými fotkami i parádním grafickým zpracováním. Cena je sice poněkud vyšší, ale určitě akceptovatelná. Stačí jen trochu zalistovat a hned onen velký kus srdce, o kterém Josef Maršálek říká, že jej do knihy dal, neomylně ucítíte 🙂

Musím se opakovat, ale znovu mě dostal online supermarket Rohlik.cz, když před pár dny poměrně velkoryse rozšířil bonusy svého věrnostního programu. Rozhodně mně přitom neuchvátily ani tak nové výhody, jako další důkaz toho, jak často propastný rozdíl je v přístupu jednotlivých obchodníků k zákazníkovi. Jak hodně důležité je umět mistrně vybalancovat snahu o vlastní zisk se vším tím, co zákazník očekává: s férovostí, důvěryhodností, vstřícností, spolehlivostí, empatií, zkrátka s trvalým budováním vzájemného vztahu. V tomhle všem je aspoň pro mě Rohlík a Tomáš Čupr u nás na špici 🙂

To kyselé

S totální ignorací „obyčejných“ občanů alias voličů se ze strany (námi placených) politiků i já setkávám prakticky denně, avšak věřím, že už se mně většinou daří být nad věcí. Ovšem naprosto chaotické, veškeré logice se vzpírající nařízení o otevírací době obchodů o svátcích mě vždycky spolehlivě znovu a znovu vyvede z klidu, letošní Velikonoce i nadcházející svátky v květnu nevyjímaje. Prostě zmatky na zmatky. To vše před pár dny umocněno ve Sněmovně hádkou poslanců, kteří se na tolik potřebném sjednocení a zpřehlednění zákona už po xté opět nebyli schopni shodnout, a tak nápravu onoho chaosu, který sami před lety způsobili, znovu dali k ledu. Bohužel, v tomhle Kocourkově budeme muset žít dál 🙁

Možná jsem slaboduchý, ale můj rozum zůstává stát nad další „novinkou“ z Lidlu, totiž šunkou, tvarovanou přímo na rohlík. Konec překrajování, konec přečuhování krajů z rohlíků – tak zní reklamní slogan Lidlu. To mně fakt spadl kámen ze srdce! O ceně téhle šunky raději nemluvě… Ještě by to chtělo mít taky šunku, tvarovanou přesně na míru housky.

Zatímco hospody živoří, přibývá prý u nás fastfoodů. Jejich počet se za pouhých pět let ztrojnásobil, tržby mají jednou takové. Jasně, ať každý dělá tak, jak umí… Ale dost je mně z toho smutno, když i jídlo a stolování se tak moc přizpůsobují stále hektičtějšímu způsobu života. Kde je radost z jídla? Její sdílení u stolu s blízkými? Kouzlo rituálu vychutnání si dobrého oběda nebo večeře? O zdravotních aspektech stravování v poklusu ani nemluvě… 🙁