Pokud se nemýlím, tak letos už popáté se do Kbelnice, malé vesničky na Strakonicku, která má asi jen čtyřicet čísel, sjely stovky, nejnověji nejspíš už víc jak tisíc jídlachtivých nadšenců. Nadšenců, nejen toužících se dobře najíst, ale i plných očekávání jak tradiční, tak i moderní a se vtipem dělané gastronomie, neváhajících tomu věnovat sváteční prvomájové odpoledne. Už jen dlouhá fronta, trpělivě čekajících u vstupu do dvora a zahrady Zájezdního hostince U Jiskrů, včera mluvila za vše i slibovala mnohé.

Že to letos bude stát opravdu za to, bylo uvnitř jasné hned u prvního stánku, který patřil jednomu z finalistů Pohlreichova souboje restaurací, jenž sem neváhal přijet stovky kilometrů přes celou republiku: olomouckému Long Story Short s uznávaným šéfkuchařem Petrem Henešem. (Pro zvídavé: Na menu měli vepřové koleno s mangovým kari a koriandrovými lívanci, doplněné chilli a sezamem.)

Mezi desítkou podniků, které k Jiskrům letos prvního května dorazily, byla i vyhlášená českobudějovická restaurace Klika Kitchen & Coffee (po jejich smaženém sýru s bylinkami v housce, waldorf salátem z chřestu a petrželovou majonézou toužím ještě teď), milovníkům masa a burgerů udělal radost pražský Dock House, chybět pochopitelně nesměla známá strakonická Sůl & Řepa Pavla Drdela. Z Prahy přijela i autentická belgická restaurace Les Moules (velký úspěch měly podle všeho jejich mušle), od Šumavy ze Stachů dorazilo hodně sympatické rodinné Divoký bistro. Až neskutečný zájem o svoje sladkosti zažívala hoštická cukrářka Kateřina Fialová z Elegantního dortu, byla tu i rodinná písecká Kavárnička Hella a samozřejmě potěšil také pivovar Bernard a Lihovar Fleret.

S hodně slyšitelným a dlouhým povzdechnutím: Ochutnat úplně všechno by určitě nezvládla ani celá početná rodina, jakkoli nabídka byla neskutečně, často až hříšně lákavá. Pro mě byl skutečně famózní stařený burger, podávaný v pagáči s blaťáckým zlatem a lanýžovou majonézou od Dock House, ujedl bych se i langošem se spálenými paprikami, parmazánovým tvarohem, nakládanou dýní a javorovou slaninou z Divokýho bistra. A domů jsme si odváželi aspoň pár vyhlášených povidlových buchet od Jiskrů.

Jistě, i při perfektní, výtečně zvládnuté organizaci celého letošního kbelnického gastrofestivalu by se daly najít drobné chybky, ale ty určitě každý, kdo měl to potěšení to všechno zažít, určitě rád a s pochopením toleroval. Šéfkuchař Martin Jiskra znovu ukázal, že je nepřehlédnutelnou postavou českého gastra a velkým srdcařem, který si zaslouží obdiv. Poklona patří i jeho blízkým a samozřejmě i všem dalším protagonistům letošního kbelnického gastrofestivalu. Bylo až neskutečné v regionu gurmánsky stále ještě prakticky nepolíbeného Strakonicka sdílet radost a nadšení z dobrého jídla společně se stovkami dalších návštěvníků, kteří sem neváhali přijet 🙂