Jsem foodie a všechno kolem jídla mě tuze zajímá. Všechno, zdaleka nejen to, co mám v žaludku. Příběh a kvalita surovin, jejich cesta na talíř, kuchyňské technologie a trendy, restaurace a jejich know-how, stravovací zvyky v místě a čase, vše, kde se píše a mluví o gastru, cesty za jídlem. Svou vášeň k tomu všemu ale také moc rád sdílím. A proto jsou tu i moje občasné glosy.

Co že mě tedy poslední dobou zaujalo? Ať už v dobrém nebo v tom horším?

To sladké

Moc velkou radost mně udělala Miluše Makó se svojí dokonale vymazlenou kuchařkou Recepty z Green Table, tedy ze stejnojmenné pražské vegetariánské restaurace. Se zeleninou, ovocem i dalšími nemasovými ingrediencemi Makó umí neskutečně čarovat. Vše je přitom ohromně jednoduché, ale přitom originální, nápadité, v harmonickém souladu všech složek jídla. Recepty jsou navíc z běžně dostupných surovin, psané srozumitelně a evidentně s láskou k řemeslu. Tuhle kuchařku mám už docela dlouho na nočním stolku, k jejímu uložení do knihovničky se ale pořád ještě nemůžu odhodlat.

Hodně mě chytla rodinná reality show Česko na grilu. Její první tři díly mě moc bavily svou autentičností, svižným scénářem, dobrým castingem i skvělou kamerou. Výborní jsou i oba porotci, táborský šéfkuchař Martin Svatek se báječně doplňuje se Zdeňkem Pohlreichem. A co mě úplně dostalo, je bezkonkurenční aplikace pořadu pro chytré telefony. Hned jsem se začal nedočkavě těšit, až letos prvně vytáhneme náš gril.

Umělá inteligence čili AI – Artificial intelligece – dobývá i gastro, tomu moc fandím. O AI ví své třeba známý a i mnou oblíbený šéfkuchař Marek Fichtner z pražského Červeného jelena, jeden z průkopníků jejího využívání v restauracích v Česku. Líbí se mně, že umělého rádce nebere jako dogma, ale jako pohotovou inspiraci při hledání výsledné podoby menu. Jsem vážně zvědav, jak AI zatočí s gastrem do budoucna.

To kyselé

Televize podruhé: Tak jak jsem se moc těšil na novou řadu show Peče celá země, tak velké bylo i moje zklamání. Slovenské verzi, která nedávno u našich sousedů skončila, nesahá ta od České televize ani po kotníky. A to jak letošními soutěžícími, chaoticky a odbytě působícím scénářem, nezáživnou kamerou a evidentními chybami ve střihu, tak i nenápaditými moderátory a bohužel i dvojicí porotců. Paní Landová je nejspíš dobrá cukrářka, ale narozdíl od Josefa Maršálka nemá pro obrazovku to zásadní, totiž charizma. Tím spíš se mně znovu zastesklo po dodneška nevysvětleném odchodu Mirky Slavíkové, kterou navíc před každým dílem nové řady trpce připomínala reklama na mouku. A závěrečný charitativní bonusový díl? Byl jen přehlídkou trapnosti a nudy.

Kopřiv na nádivku vyrostlo letos před Velikonocemi víc, než dost, u nás hned za vsí to je už pomalu na kosu. Tím spíš jsem znovu kroutil hlavou nad prodejem kopřiv v supermarketech, ještě víc pak nad zcela absurdní cenou 650 korun za kilo. Svět se fakt snad zbláznil.

Dost děsivě na mě zapůsobil dosud údajně nejrozsáhlejší světový přehled důkazů o škodlivých dopadech průmyslově zpracovávaného jídla na zdraví, který zveřejnil britský The Guardian. Riziko řady nejednou smrtelných civilizačních nemocí, způsobenými nejrůznějšími přísadami v potravinách a jídlech, jako jsou stabilizátory, barviva, emulgátory nebo aromata, je často prý hodně vysoké. Podrobný průzkum je varovným připomenutím, že naše strava a její zdroje se časem opravdu hodně proměnily. Zaplaťbůh za naše přestěhování před pár lety z velkoměsta na ves, kde máme k zdravějším potravinám a životnímu stylu našich předků přece jen podstatně blíž.