Je to až malý zázrak, že v šestitisícovém městečku Blatná se před třemi lety dokázala zrodit a co víc, nelehkou dobu zatím přežít tahle malá kavárna. V městečku, kde hned přes ulici stojí hotel s restaurací, kde o pár domů dál je zavedená cukrárna s nemalým počtem stolů, a kde ani o další restaurace a kavárny nouze není. Upřímně, když U Šulců poprvé před několika lety otevírali, moc optimisticky jsem proto jejich budoucnost neviděl a v duchu je litoval.
Ale ejhle: Svou klientelu si Šulcovi dokázali získat a stejně tak dokázali i přežit pro mnohé v gastru smrtící dobu pandemickou. Ten hlavní důvod je hned na první pohled zřejmý: Příjemné prostředí útulné, osobitě koncipované kavárničky o třiceti, čtyřiceti místech (plus v létě pár stolů navíc v přilehlém průjezdu), snažící se o styl prvorepublikového měšťanského salonu, s pravidelně obměňovanou galerií fotek, grafik a obrázků, a také s kulturním programem, setkáními s osobnostmi nejrůznějších oborů. Ovšem v neposlední řadě také s velmi dobrou, v nejednom případě zvlášť v poměrech malého města až nečekanou nabídkou skvělé kávy a neméně dobrého jídla. A pochopitelně s příjemným servisem.
Prakticky vždy u Šulců najdete výběr z několika lákavých zákusků, chléb s báječnou celerovou pomazánkou, obložený chlebíček nebo slaný koláč. Mají tu ale také pětipoložkovou snídaňovou nabídku, v poledne pak bývá polévka a výběr ze tří jídel. Žádné evergreeny ala smažák, ale vymazlené, nápaditě sestavované a ani na vegetariány nezapomínající menu, za něž by se nemusel stydět ani Pohlreich. Převažuje domácí česká kuchyně, tu a tam inspirovaná vůní dálek, dva dny ke konci týdne tu servírují i večeře, aktuálně docela široký výběr z grilu.
Skvělý byl i náš zatím poslední oběd u Šulců, oběd nedělní. V nabídce byla bramboračka s kroupami (plné, vyvážené chuti, v mrazivém dni příjemně horká, voňavá, plná hub) a tři hlavní chody. My jsme ochutnali kuřecí řízek, smažený na přepuštěném másle (žádné rozklepané tintítko, ale dva pořádné, nevysušené prsní řízky), výborný byl bramborový salát (hlavně pro svou zemitou, ne úplně tradiční chuť, a to díky hojně zastoupenému celeru, majonéza byla příjemně vylehčená zakysanou smetanou), skvělá byla i jen zeleninou zahušťovaná svíčková s karlovarským knedlíkem (až na šlehačku ze spreje).
Majitelé „Šulců“, kteří svoji kavárnu vybudovali v rodinném domě, kde jejich předci dlouhá léta provozovali železářství (odtud i název Kulturní kavárna Železářství U Šulců), nejsou v oboru gastra žádní ostřílení matadoři, ba právě naopak. Štěstí ale měli na excelentního kuchaře i cukrářku – nejen v tomto případě vsadili na svoji intuici, která je zatím vedla až na pár už vychytaných drobností tím správným směrem. Tím spíš Šulcům člověk rád drží palce i do dalších dnů.