Jsem foodie a všechno kolem jídla mě tuze zajímá. Všechno, zdaleka nejen to, co mám v žaludku. Příběh a kvalita surovin, jejich cesta na talíř, kuchyňské technologie a trendy, restaurace a jejich know-how, stravovací zvyky v místě a čase, vše, kde se píše a mluví o gastru, cesty za jídlem. Svou vášeň k tomu všemu ale také moc rád sdílím. A proto jsou tu i moje občasné glosy.

Co že mě tedy poslední dobou zaujalo? Ať už v dobrém nebo v tom horším?

To sladké

Zcela zásadní proměny se dočkal tištěný měsíčník F.O.O.D. pod novým vedením Jiřího Hilgarta, kuchaře a finalisty první řady MasterChefa (ale také někdejšího kontrabasisty). Časopis, který byl dle mého soudu mezi svými konkurenty už delší dobu na chvostu, se během několika málo měsíců vyšvihnul v ambiciózně vymazlený magazín, po kterém určitě stojí za to sáhnout. Před Jiřím Hilgartem klobouk dolů, v posledním týdnu však nejvíc za jeho aktivity při pomoci krvácející Ukrajině.

Před pár dny dospěl gastronadšenec, food bloger a také herec Lukáš Hejlík ve své gastromapové podcastové sto jedenáctce po dvou a půl letech k cíli. Úžasný výkon, co všechno a s jakým nasazením stihnul ve více než sto dílech objet a obsáhnout. Však jen samotná rekapitulace všech hlavních probraných gastro témat zabrala v předpoledním dílu bezmála tři hodiny. Jen málokdo udělal pro českou gastro scénu v posledních letech tolik, co právě Hejlík.

Fermentační fetišista, jak sám sebe Američan Sandor Katz označuje, se nedávno dočkal českého dvoudílného vydání své bezkonkurenčně nejobsáhlejší knihy o fermentaci. Nakládaná zelenina, kysané nápoje, jogurty a sýry, kváskový chléb, miso, tofu a tempeh, medovina, cidery, vína a piva… Hned po prvních stránkách dotyčného bestselleru tomuto světu zcela propadnete, podobně jako když máte v ruce detektivku. Jsou to právě i fermentované potraviny, co Sandora Katze i přes jeho onemocnění AIDS už třetí desetiletí drží v kondici.

To kyselé

Po dvouletém martýriu covidové pandemie teď těžce zkoušené gastro dostává další ránu v podobě raketově stoupající inflace. Zdražují energie a dodavatelské služby, nahoru letí ceny potravin, silnější je tlak na mzdy, průměrná cena za oběd v restauraci už šplhá ke 160 korunám. A bude ještě hůř. Válka na Ukrajině žene do astronomických výšek ceny pohonných hmot a plynu, už i cena pšenice je rekordní. Nové kolo boje o přežití v gastru je tady.

Obchodní řetězce se v udržení zákazníků snaží, co mohou. Nic proti tomu, chytrému marketingu odjakživa fandím. Ovšem to, co už delší dobu předvádí Lidl, je za hranicí zdravého rozumu. Systém slevových akcí je už nepřehledný, některé ze slev si musíte předem nesmyslně aktivovat v telefonu. A co teprve „odměna“ za velký nákup. Když v Lidlu týden co týden nechávám dvě tisícovky a odměnou je mně stírací los ve stylu Na příští nákup vyhráváte slevu 10 korun (častěji ale nulu), tak mě to jako zákazníka rozhodně nemotivuje, ale spíš uráží. To nevymyslíš.

Druhá řada oblíbené televizní amatérské soutěže Peče celá země je tady, startuje v sobotu. Už dlouhé týdny se ale sociální sítě plní stovkami dotazů nespokojených fanoušků, proč tolik oblíbená Mirka van Gils Slavíková už nebude porotkyní. Ani ona to neví, nikdo z České televize jí prý nic k tomu neřekl, nechala se slyšet. Proč její výměnu televize nevysvětlí? Není snad placena z peněz těch, co se na to ptají? Nedovedu si představit úspěšný televizní seriál, kde by herce v hlavní roli vyměnili a nikdo neřekl proč.