Jsem foodie a všechno kolem jídla mě tuze zajímá. Všechno, zdaleka nejen to, co mám v žaludku. Příběh a kvalita surovin, jejich cesta na talíř, kuchyňské technologie a trendy, restaurace a jejich know-how, stravovací zvyky v místě a čase, vše, kde se píše a mluví o gastru, cesty za jídlem. Svou vášeň k tomu všemu ale také moc rád sdílím. A proto jsou tu i moje občasné glosy.

Co že mě tedy poslední dobou zaujalo? Ať už v dobrém nebo v tom horším?

To sladké

Velkou radost mně udělala první kuchařka Jana Punčocháře. Nejčeštější z porotců MasterChefa v ní servíruje jak jinak než hlavně českou tradiční kuchyni, čili včetně vlivů té rakouské, kde každý recept je očividně doslova vypiplaný léty praxe a podepsaný neomylným instinktem kuchařského mága s talentem od pánaboha. I když návštěva pražské restaurace Jana Punčocháře stále ještě zůstává na čelném místě mých přání, kuchařka Jak vaříme u Matěje o tom dává představu hodně jasnou, kdy už při pouhém listování člověk nejednou polkne, vzdychne, a kdy si slibuje, že se tam už konečně musí vypravit.

Při každém novém díle televizní show Ve varu skládám jejím tvůrcům hlubokou poklonu. Původní verze Koko ve varu byla před časem dle mého soudu docela velký propadák. Ale TV Prima se potom podařil zázrak tenhle formát resuscitovat a obdivuhodně nakopnout, když místo blogerky postavil k plotně neokoukané, ale zdatné a sympatické profíky, kteří předvádějí doslova gejzíry nápadů a lákavých inspirací. Scénář i samotná realizace každého dílu je vymazlená tak, že třeba Kluci v akci by studem měli zčervenat a okamžitě pelášit do důchodu. Pihou na kráse jen zůstává šibování pořadu napříč vysílacím schématem Primy.

A televize ještě jednou: Uvítal jsem, že na Nově se rozhodli dát si s MasterChefem pro letošek pauzu, prý na rok. Určitě mu to prospěje, loňský ročník se mně zdál už trochu unavenější, upadající do stereotypu a casting jakoby neměl z čeho vybírat. Jsem zvědav, jak na uprázdněném místě obstojí česká verze soutěžní reality show Hell´s Kitchen s Radkem Kašpárkem.

To kyselé

Jako naprostý idiot, kterému se obchodník nepokrytě vysmívá a hraje si s ním jako kočka s myší, si letos připadám hlavně v supermarketech. Rohlík za 2,82 Kč, bochníček chleba za 25,22 nebo třeba paštika za 14,51. A co teprve „zlevněné“ mléko s přeškrtnutou cenovkou 18,90 a cenou novou 18,80, tedy – považte – o celý desetník výhodněji. No nekupte to! Ovšem musíte mít aplikaci a včas aktivovat kupón.

Hodně mě štvou politici, ale to by bylo na jinou platformu. Jistě sem ale patří naprosto neodůvodnitelné zachování nulové spotřební daně u nešumivého vína, které neomaleně prosadila lidovecká klaka z jihu Moravy. Zvlášť v kontextu úsporných balíčků to považuju za zcela skandální záležitost. Věřím, že (nejen) tohle dnešní vládě voliči spočítají. Otázkou pro pravicového voliče ovšem zůstává, koho jiného bude volit.

Zato DPH u čepovaného piva se zvednout bez pardonu mohlo. Společně se zvýšením daně na nealko jde bezpochyby o další smrtící ránu mnoha restauracím, hlavně těm malým, mimo velká města. I s hospodou u nás ve vsi to jde od desíti k pěti, po většinu večerů teď zeje prázdnotou. Jsem zvědav, jak dlouho to ještě obec bude ochotna symbolickým pronájmem dotovat.