Jsem foodie a všechno kolem jídla mě tuze zajímá. Všechno, zdaleka nejen to, co mám v žaludku. Příběh a kvalita surovin, jejich cesta na talíř, kuchyňské technologie a trendy, restaurace a jejich know-how, stravovací zvyky v místě a čase, vše, kde se píše a mluví o gastru, cesty za jídlem. Svou vášeň k tomu všemu ale také moc rád sdílím. A proto jsou tu i moje občasné glosy.

Co že mě tedy poslední dobou zaujalo? Ať už v dobrém nebo v tom horším?

To sladké

Jako obchod budoucnosti představil řetězec COOP svou nově upravenou prodejnu potravin ve Strakonicích, kde si teď nakoupíte, i když je zavřeno a žádný personál tam není. Zatímco v zahraničí podobné koncepty už fungují, u nás jde o premiéru, následovat mají brzy další města. Palec pro COOP nahoru. Jen si nejsem jistý, zda podmínka bankovní identity, kterou zákazník pro vstup do takové prodejny musí mít, je šťastným rozhodnutím. COOP to zdůvodňuje ponecháním alkoholu v regálech a tudíž nezbytností kontroly věku zákazníků. Ti jsou ale vzhledem k umístění řady prodejen COOPu často staršího věku a zřízení bankovní identity pro ně bude problém.

Z našeho kraje podruhé. Mám ohromnou radost, že oblíbený šéfkuchař z našeho sousedství Martin Jiskra byl vyhlášen za restauratéra roku. Zájezdní hostinec u Jiskrů je skutečně top (psal jsem o něm zde už před více než dvěma lety) a Martin Jiskra má můj hluboký obdiv i za to, s jakou vervou se dokázal poprat s covidovou, pro gastro obzvlášť drsnou krizí. Blahopřeji!

Už třetím rokem je řada věcí úplně naruby. To takhle máte doma kuchařku, z níž jste už vyzkoušeli desítky receptů, a přitom teprve až bezmála po roce dostanete pozvánku na její křest. I tak z něj v květnu v Praze určitě bude mít autorka Ludmila Gottwaldová radost. Vůně domácího pečení je svými recepty z kvasu, droždí, ale i nepříliš používaného slánku vážně skvělá. Blahopřání i v tomto případě.

To kyselé

Válka na Ukrajině je skutečně šílená a její následky děsivé. Tím spíš si přeji, aby brzy skončila a aby trest agresory neminul. Jen hlavou kroutím nad nesmyslnou nákupní panikou a bezhlavou hysterií, kterou zaznamenaly i české obchody, e-shopy a dovážkové služby. Některé obchodní řetězce dokonce musely aktivovat své krizové štáby. Rozum do hrsti!

Varovný prst zvedá ministr zemědělství kvůli poměrům na trhu potravin a rozkolísaným cenám, které v meziročním srovnání stouply o desítky procent, třeba u hladké mouky o šedesát. Ministr proto zavelel připravit zákon o cenách, kterým prý nechce regulovat, ale umravňovat. Výrazně chce třeba omezit extrémní slevové akce, poškozující prvovýrobce, rovnoměrněji prý také rozdělovat mezi zemědělce, potravináře a obchodníky zisk. Pokud je takový zákon potřeba, hodně mě zaráží, proč už neexistuje dávno.

Už několik let jsem stále rozpačitější z televizních Kluků v akci. Snaha o hravost mládí se už dávno překlopila do amatérského stylu „když vaří taťkové“. Recepty jsou často nic moc, plácá se, co slina na jazyk přinese, chybí vtip a šmrnc, studio jak z dob těsně po listopadu. Už před lety měla Česká televize pořad nahradit novým formátem, odchod Filipa Sajlera byl k tomu další dobrou příležitostí, byť už bylo hodně po dvanácté. Hosté, které si místo něj Ondřej Slanina zve, to nezměnili, ba právě naopak. Tím spíš teď vyniká, jak Slanina má pořad na háku.