Jsem foodie a všechno kolem jídla mě tuze zajímá. Všechno, zdaleka nejen to, co mám v žaludku. Příběh a kvalita surovin, jejich cesta na talíř, kuchyňské technologie a trendy, restaurace a jejich know-how, stravovací zvyky v místě a čase, vše, kde se píše a mluví o gastru, cesty za jídlem. Svou vášeň k tomu všemu ale také moc rád sdílím. A proto jsou tu i moje občasné glosy.

Co že mě tedy poslední dobou zaujalo? Ať už v dobrém nebo v tom horším?

To sladké

Finále druhé řady české verze televizní soutěže Peče celá země potěšilo. Bylo o poznání napínavější, než to předloňské, o nečekané zvraty rozhodně nebyla nouze. Bezprostřední Martina Kynstlerová si výhru bezpochyby zaslouží, jakkoli museli po závěrečném díle při rozhovorech v médiích porotci Josef Maršálek a Michaela Landová připomínat pravidla soutěže. Totiž že výkon každého soutěžícího se hodnotí v tom kterém kole bez ohledu na to, co předvedl v kolech předchozích. Velká gratulace vítězce!

Příjemně překvapil Zdeněk Pohlreich při startu nového miniseriálu na Primě, osmidílného ohlédnutí za pořadem Ano, šéfe! Zatímco předchozí seznamka pod Pohlreichovou taktovkou s názvem První večeře byla podle mého názoru totálním šlápnutím vedle, novinka Jaké to bylo, šéfe? má švih, vtip a šmrnc – zkrátka, jak šéf říká, je docela sexy. Rozhodně nestojí jenom na archivních sestřizích a navíc dává prostor i nové generaci kuchařů.

Můj obdiv za svoji práci ve prospěch gastra má restauratér Luboš Kastner, mimo jiné garant projektu Moje restaurace. Jen pouhé vyjmenování jeho aktivit by zabralo hodně dlouhý odstavec, už třeba jen těch při vyjednáváních státní podpory během covidu. Skvělý je i Kastnerův Český gastronomický podcast. Naposledy se před pár dny Kastner blýsknul svojí bravurní analýzou českého stravovacího segmentu v podcastu u Lukáše Hejlíka.

To kyselé

O udržitelných výrobcích sice slyšela už většina Čechů, ale bezobalově přitom nakupuje jen menšina. Podle průzkumu odrazuje nejen cena, ale i málo informací. Hodně lidí zastává názor, že označení udržitelný výrobek je jen marketingový tah, jak z nakupujícího dostat víc peněz. Něco je tady evidentně špatně.

Restauratéři si stěžují, že k nim poslední dobou chodí na obědy čím dál méně zaměstnanců. Raději si prý do práce přinesou jídlo z domu. Hodně restaurací se tomu snaží čelit dalším zdokonalováním „krabičkového systému“. Ano, je to možná cesta, jak nynější krizi přežít. Ale že by to bylo trvalé řešení? Aspoň pro mne je restaurace nejen o jídle, ale hodně i zážitkovou záležitostí.

Také ceny piva jdou nahoru. Stále dražší energie i další klíčové vstupy, ale i zastavení vývozu do Ruska sehrávají své. Německo dokonce čeká zdražení piva o celou třetinu. Nedělám si iluze o tom, že brzy se k podobnému číslu „nedopracujeme“ i u nás. Další rána pro hospody na obzoru.