V minulosti jsem na těchto stránkách už vícekrát také navštívil restaurace a podělil se o své dojmy z nich. V recenzích následovala několikaměsíční přestávka, za níž bylo naše stěhování z Prahy na jih Čech a s tím spojené nemalé zaneprázdnění. Už během té doby mně při cestách do nového domova padl do oka na hlavním tahu do Strakonic velký žlutý dům, s výrazným nápisem Zájezdní hostinec U Jiskrů. Bylo jen otázkou času, kdy se tam zastavíme. Stihli jsme to ještě v závěru loňského roku. A to hned dvakrát, ve dvou dnech krátce po sobě.

Už při vstupu do citlivě upraveného interiéru bylo jasné, že nepůjde jen o „obyčejný“ motorest u cesty: vzdušně působící prostory pro necelou stovku hostů, s lehce nostalgickou dávkou ohlédnutí na doby, kdy u nás ještě tradiční česká kuchyně hrála prim, s atraktivním proskleným průhledem do kuchyně. Šéfkuchařem a majitelem podniku Martinem Jiskrou deklarovaná oddanost řemeslu i věrnost lokálním surovinám je tady zkrátka skoro na každém kroku znát.

O povánočním sobotním večeru bylo plno a na Silvestra v poledne také, bez rezervace bychom se asi nechytali. Nabídka na jídelním lístku veskrze tradiční, ale často v trochu modernějším hávu, střídmě volená, surovinově vyvážená, zkrátka očividně vymazlená. A cenově více než vstřícná. Při první návštěvě se nakonec rozhodujeme pro lososa s lehkým bramborovým salátem a sendvič s uzenou hovězí šunkou, domácím nakládaným zelím a okurkovým ragú. Podruhé pak volíme pro husu s variací knedlíků a se zelím a v listovém těstě zapečené jehněčí ragú. Zásadnějšího nejde vytknout prakticky nic, zvlášť bramborový salát i jihočeské drbáky a karlovarský knedlík chutnají skutečně famózně, u sendviče příjemně překvapí krajíce „obyčejného“ chleba, výtečné jsou i bramborové hranolky. Problém máme během první návštěvy jen s dezerty, kdy z několikapoložkové nabídky po trojím neúspěšném pokusu o objednání nakonec nebylo k mání vůbec nic, na Silvestra pak přišlo lehké rozčarování, když denní polední menu, slibované na webových stránkách, doznalo změn. Točená desítka Bernarda nezklamala, silvestrovská pánská obsluha nápor hostů zvládala přece jen lépe, než při první návštěvě méně zkušeným dojmem působící slečny.

Sympatický je i věrnostní program tohoto rodinného podniku: Každého půl roku tady stálým zákazníkům vrátí z jejich celkové útraty pět procent, další dvě a půl procenta z této částky pak hostinec pošle na charitu, na obědy pro seniory z jednoho z místních domovů. Pokud budete mít z Prahy na Strakonicko či Písecko cestu anebo to do Kbelnice nemáte přespříliš daleko, určitě i vám mohu Zájezdní hostinec U Jiskrů jen doporučit.