Jakoby se tady trochu zastavil čas, míněno jen a jen v dobrém! Hospůdka v malé, zastrčené chalupě, kterou i v obci s pouhými několika stovkami obyvatel, vzdálené asi tři čtvrtě hodiny jízdy od Prahy, ve finále hodně kostrbatými cestami, musíte chvíli hledat. V domě prý dřív bývala pekárna, posledních dvanáct let tu ale vládne šéfkuchař Václav Frič, který přmo v domě i bydlí.

Hostů se sem vejdou asi jen čtyři desítky, v sezóně se sedí venku, pod širokými markýzami. Jídelní lístek byste tu marně hledali, aktuální nabídku tady píšou křídou na klasickou černou tabuli. Prý hlavně proto, že se to, co dojde, se dá snadno vymazat, a tak vám nemusí být líto, že něco, na co byste měli chuť, už není 🙂

O Václavu Fričovi vím už dlouho. Vařil v Adrii i Alcronu, Zdeňkovi Pohlreichovi pomáhal rozjíždět Café Imperial, šéfoval také Pražský kulinářský institut a miluje hlavně klasickou českou kuchyni. Sen o vlastní hospodě si splnil otevřením svojí Restaurace Na Pekárně. Václava Friče přehlédnout rozhodně nemůžete – zjevně ho totiž baví obsluhovat na place, hosty pozorovat a povídat si s nimi. Je hovorný, sympaticky bodrý, co na srdci, to na jazyku, občas někomu tykne. Svou práci evidentně miluje a je tady zjevně ve svém živlu. Už jen proto je radost do takového podniku zajít, prostředí i atmosféra jsou tady neméně skvělé jako vymazlené jídlo.

Před pár dny jsem se k Václavu Fričovi do Čakoviček konečně dostal i já. A protože je právě sezóna chřestu, tak na chřestu stálo i aktuální víkendové menu, od chřestové polévky, přes čtyři hlavní „chřestová“ jídla, až po dezert s chřestem. Nechyběla ovšem ani zdejší vyhlášená svíčková s karlovarským knedlíkem, stejně jako povidlové taštičky s ořechovým cukrem a máslem.

My jsme ctili sezónu, a tak jsme sáhli po chřestu. Jídlo bylo vážně skvělé, však se už jen na ty skvostné talíře sami podívejte 🙂

Vedle hlavních chodů jsme zvládli i netradiční jahodovo chřestový štrúdl, zalitý úžasnou vanilkovou omáčkou. Bomba! A ani Fričova dvanáctka, speciálně pro Pekárnu vařená v Chotěboři, neměla chybu 🙂 Škoda jen, že do Čakoviček je to od nás z jižních Čech dost z ruky.