Jídlo se u nás doma nikdy nevyhazovalo, ostatně za mého dětství jsme na rozdávání neměli. Šetrnost se mě drží dodnes: Stane se opravdu výjimečně, když nějaká potravina skončí v odpadkovém koši, jedině snad v případech, kdy se nečekaně objeví hniloba, plíseň nebo jiné známky zkažení. Vyhazování potravin se snažím předcházet, co jen to jde, zdatnými pomocníky jsou mně v tom mrazák, zavařovací hrnec, vakuovačka nebo třeba sušička.

Ale přece jen, mezi odpadky nebo na kompostu i u nás končívaly natě a slupky ze zeleniny, na vyvýšeném záhoně na podzim žloutly nezužitkované zbytky bylinek, zmar čekal na zahrádce zbytky zeleniny, která před zimou už nestihla pořádně vyrůst nebo dozrát.

Třeba zrovna letos, ještě před pár dny jsme na zahrádce měli skoro dvacet celerů, sice s parádní natí, ale pořád ještě mizernou bulvou. A hned vedle rostly pórky, už docela silné, ale v takovém hojném počtu, že bychom je rozhodně nestihli spotřebovat. Co s tím budete dělat, podivovala se jedna známá…

Na zmar ale u nás nepřijde vůbec nic. Podobné situace totiž řeším v posledních letech přípravou geniálně jednoduchého domácího sypkého dochucovadla, k němuž stačí jedno jediné: sušička nebo přinejhorším i trouba.

Už během léta začínám postupně, podle toho, jak se mně dostanou pod ruku a padnou do oka, sušit všechny možné natě a slupky, stejně jako i zdravé, ale třeba už trochu zavadlé a nevzhledné odřezky zeleniny i zbytky bylinek. Vše pochopitelně předem omyté, případně trochu pokrájené usuším v sušičce (případně v troubě v hlubokém plechu při zhruba 60 stupních, obsah plechu občas promíchám a troubu vyvětrám) a usušené pak postupně střádám do velké uzavíratelné sklenice.

Při sušení nevynechávám ani nať z mrkve, červené řepy nebo ředkviček, slupky z oloupané kořenové zeleniny nebo z kedlubny, do sušičky putují i pokrájená unavená rajčata, papriky nebo zelené naťové cibulky, nahrubo nastrouhané zbytky bulvy celeru nebo červené řepy, ale třeba i zbytky už zahnědlých žampionů, občas přihodím trochu posekaný stroužek česneku nebo cibuli či pórek, báječně se hodí přebytky z bylinkového záhonu. Čím pestřejší složení, tím pro konečný výsledek lépe.

Pak už jen během podzimu stačí nastřádaný, usušený obsah sklenice postupně, naněkolikrát nasypat do výkonného kutru nebo mixéru, přidat po jedné, dvou lžicích nejlépe hrubozrnné mořské soli a rozmixovat na prášek. A je hotovo. Postupně rozmixované dávky jen ještě promíchám a ukládám do vzduchotěsných skleniček, do temna, sucha a nepříliš velkého tepla. Do hotové směsi lze pro chuť a zdraví přidat trochu sušených kvasnic.

Pokud by náhodou i po rozmixování na prášek směs obsahovala větší kousky tužších stonků, prosiju ji a větší tužší kousky uložím odděleně do samostatné sklenice. Ty spotřebuji všude tam, kde se připravované jídlo déle vaří, případně pak ještě mixuje.

Domácí sušený zeleninový bujón, či chcete-li domácí vegeta nebo dochucovadlo velmi příjemně překvapí vůní i plností své chuti a je pochopitelně bez jakýchkoli stabilizátorů a umělých dochucovadel. Jeho použití je hodně široké: při přípravě polévek, omáček, pomazánek, na ochucení brambor nebo zeleniny před varem v mikrovlnné troubě, jemně posypat se dochucovadlem dá i hotové jídlo na talířích. Sbohem, vegeto!