Strakonický šéfkuchař Pavel Drdel už dávno patří mezi českou gastroelitu. První zmínku o něm a jeho restauraci Sůl & Řepa jsem zachytil už před několika lety, díky Hejlíkově Gastromapě – to když jsme se z Prahy přestěhovali na jih Čech a já pohledem foodie začal mapovat zdejší kraj. A tak jsem poznal svého gurua fermentace 🙂
Záhy Pavel Drdel zazářil jako host se svým mistrovským kurzem v televizním MasterChefovi a také vydal svoji úžasnou Postní kuchařku, která vytrvale trhá rekordy v prodejnosti. Pravidelně vaří také na veřejnoprávní obrazovce v odpoledním lifestylovém magazínu, jeho recepty přinášejí každý víkend Lidové noviny, nejnověji pak sklidil chválu a respekt v Pohlreichově souboji restaurací.
Mě osobně Pavel Drdel nepřestává fascinovat nejen svou bezbřehou kreativitou při fermentování, ale také kvůli bezezbytkovému zpracovávání všech možných surovin i tím, jak nečekaně to všechno dokáže bravurně propojit s tradičními, až na úroveň fine diningu pozvednutými oblíbenými českými jídly. Brzy jsme se proto ve strakonické restauraci Pavla Drdela stali pravidelnými hosty, ostatně i na mém blogu se Sůl & Řepa už objevila. Časem jsem pak s nadšením zjistil, že Pavel Drdel ve svém podniku také pořádá kurzy fermentace a nakládání. Rozhodnutí přihlásit se následovalo prakticky okamžitě 🙂
Zhruba tříhodinový, vyprodaný kurz pro patnáct nadšenců zahrnoval pod vedením Pavla Drdela přípravu řady jeho specialit: mimo jiné kvašeného boršče, dýňového kimchi, kvašeného zelného salátu s černou ředkví, ale třeba i řepné kombuchy. Originální a přitom rafinovaně jednoduché recepty s úžasným výsledkem. Recepty a sklenice s tím vším jsme si odnášeli domů, tašky byly hodně těžké 🙂
Skvělá ale během kurzu byla i degustace nejednoho z dalších osvědčených Drdelových fermentovaných, nakládaných, ale i jiných produktů – za mě jednoznačně vyhrály úžasné chipsy z bramborových slupek. Také se podávala kulajda ze syrovátky, během celého kurzu byla k dispozici celá řada otevřených lahví se špičkovými víny.
Nejsem z těch, kteří by zvlášť ve špičkových restauracích detailně porovnávali cenu s tím, co za ni získali a jaký zážitek si odnesli. Ale na fermentačním kurzu u Pavla Drdela se do mojí mysli velmi záhy a stále intenzivněji vnucovala myšlenka, že šéfkuchař musel na pořádání kurzu prodělat. Že nám dává daleko víc, než o co si na kurzovném řekl. Prostě jako když přijdete na návštěvu k dobrým přátelům, kteří vás rádi vidí a snesou vám první poslední 🙂
A závěrem ještě tři ze specialit Pavla Drdela, o nichž jsem už dřív na blogu psal: