Je to poněkud zvláštní kuchyňská disciplína. A mám dojem, že přesvědčivě vyhrát ji vlastně ani nelze. O čem že je řeč? O způsobu, jakým si uschovávat kuchařské recepty. Tedy: přehledně uschovávat. Sám o tom vím své…
Tak jako asi každý jsem kdysi začínal výstřižky a recepty, opisovanými na nejrůznější papíry a papírky, prostě na to, co bylo zrovna po ruce. Samozřejmě, čím víc jich bylo, tím méně přehledná se jejich skrumáž stávala. Docela brzy jsem proto přešel k velkému a tlustému sešitu se stránkami, rozdělenými podle abecedy. Během docela krátké doby byl ale celý popsaný a polepený výstřižky, a já tak do sešitu musel další listy vkládat. Ani to pochopitelně tedy nebylo řešení jednou pro vždy.
Přišla proto další, rádoby sofistikovanější etapa: lepení receptů, a to na volné listy papíru, v rozdělení podle hlavní suroviny toho kterého jídla. Počet tematických složek a posléze i celých šanonů samozřejmě začal utěšeně, či spíš neutěšeně narůstat a já se v objemných štosech papírů prohraboval čím dál tím déle. Nalézt ten který konkrétní recept bylo zkrátka stále obtížnější a čím dál častěji i prakticky nemožné.
Zcela zásadní změnu přinesly až počítače. I pro kuchařské recepty nabídly možnosti dříve zcela netušené. Dnes tak můžete začít docela na úrovni vařit bez jediné kuchařky před sebou, stačí si jen na internetu během pár minut najít na to které jídlo recept, nejednou navíc doplněný i o zkušenosti těch, kteří vařili už před vámi. Tištěné kuchařky jsou proto čím dál víc spíš pro radost a stávají se jen jakýmsi doplňkem oné bezedné internetové zásobárny.
A dnešní uchovávání vlastních či oblíbených receptů, ale tipů k vyzkoušení? I tady nabízejí počítače řadu skvělých možností. Já sám jsem dospěl k samostatnému emailovému „kuchyňskému“ účtu, kam si sám sobě posílám recepty, které mě zaujmou a které chci zkusit, ať už jde o internetové odkazy nebo o recepty porůznu zkopírované. V emailové schránce si recepty rozděluji podle jednotlivých surovin přehlednými barevnými štítky, i rychlé vyhledání v celé emailové schránce je pochopitelně hračka.
A tím se dostávám k poslední možnosti uchovávání receptů, ke které jsem došel: k tomuto food blogu. Sem si ukládám vyzkoušené recepty na u nás doma oblíbená jídla, doplněné jejich příběhem, a nabízím je tak i k využití a inspiraci všem náhodným i pravidelným návštěvníkům tohoto blogu. Podobných českých stránek nejrůznějšího zaměření dnes už na internetu najdete desítky či spíš stovky, nemluvě o těch, jejichž psaní už autoři vzdali. Záleží jen a jen na každém, jak trpělivý bude, kolik úsilí a času bude chtít svému blogu a jeho přehlednosti věnovat. I tohle je v každém případě báječná cesta, jak mít ty svoje recepty po ruce. No řekněte sami, o tom se našim babičkám ani nesnilo, říkám si pokaždé, když beru do ruky už notně ohmataný sešit, který doma po jedné z našich babiček máme.