Řeknu vám, je to opravdu hodně velká odvaha otevřít si v malé vísce s pouhými osmi desítkami obyvatel restauraci, v níž je bratru dobrých čtyřicet míst. Jihočeská vesnička Chvaletice navíc leží bokem od hlavních silničních tahů, odbočit musíte někde v půli cesty mezi Protivínem a Vodňany a pár kilometrů po úzké silničce si zajet.

Na druhou stranu: Předkové současných majitelů tady hospodařili po staletí, a tak není divu, že když po listopadu rodině statek vrátili, pustili se do díla oni. Na krku mají přes sto hektarů půdy, vlastní dobytek v ekologickém chovu, ale také minimlékárnu, zmíněnou restauraci a navrch ještě obchůdek v Písku. Tam, stejně jako i u pultu ve chvaletické hospůdce U Roubené studny nabízejí vlastní sýry, tvaroh, mléko, vejce, hovězí maso, mají ale také domácí pečivo. Prakticky se vším začínali od píky, často metodou pokus omyl. Tím spíš si člověk jejich práce a snažení považuje a fandí jim.

Podobně, jak zaujme samotný příběh hospodářství rodiny Louchanových, je sympaticky pozitivní i atmosféra v samotné restauraci. Žádná okázalost (jde o přebudovaný venkovský obchůdek, který si tu místní kdysi sami postavili), prostý interiér, jehož hlavní devízou je domáckost a samozřejmostí očividná poctivost.

Otevřeno tu mají jen od čtvrtka do neděle. Hádám, že klientelu tvoří hlavně lidé z okolních měst, lufťáci a také ti, kteří už o Roubené studně slyšeli a při cestě poblíž si sem neváhají zajet. Jídelní lístek obráží snahu vařit hlavně z vlastních surovin ze statku. V nabídce bývá plus mínus desítka hlavních jídel, tři, čtyři předkrmy, jedna nebo dvě polévky, většinou nechybí ani dětské jídlo, teplý dezert, ve vitríně dorty či koláče a také domácí zmrzlina. Točí tu Bernarda. Vše s cenami velmi vstřícnými 🙂

Při naší poslední návštěvě jsme zvolili jehněčí škvarečky na domácím chlebu (nečekaně skvělé, i bez hlavního chodu by to s nezbytným pivem byla parádní večeře), už namíchaný tataráček z pravé svíčkové s majonézou, kyselou okurkou, cibulkou, česnekem a topinkami nasucho netradičně z bílého domácího pečiva (s jemnou, delikátní chutí masa dobrá kombinace) a na závěr kynuté, čerstvě smažené koblížky s vanilkovým tvarohem a zavařeninou. Jak když vás někdo pozve domů na večeři 🙂 To vše doplněno nefiltrovanou světlou desítkou a nealkoholickou švestkou od Bernarda.

Čas od času se do Roubené studny rád vracím, tím spíš, že od nás to nemáme zase až tak daleko. Často odjíždíme navíc s taškou výtečných domácích sýrů. Zvlášť v téhle nelehké době rád prominu i nějakou tu drobnou chybičku, jako třeba momentálně už několik týdnů neaktualizovaný denní jídelní lístek na webu restaurace.