Ač už pár let žijeme docela blízko a skvělá pověst písecké Kapličky ke mně dorazila už dávno, dost dlouho trvalo, než jsem do ní vkročil. Povedlo se konečně minulý týden 🙂

Novodobá historie píseckého rodinného hotelu U Kapličky a jeho restaurace se píše už třicátým rokem, před třemi lety prošel celý areál zcela zásadní rekonstrukcí. Výsledkem jsou nesmírně elegantní, příjemně vzdušné a přívětivě působící prostory s nadčasově moderním designem. Restaurant Chapelle má kapacitu kolem osmdesáti míst, letní terasu a otevřenou kuchyni.

Člověk se tady hned po usednutí k prostorným stolům prostě cítí skvěle. Sympatická je mně ale i samotná kuchyně, která se tu vaří, a to hlavně tím, že zdůrazňuje propojení se sezónními lokálními surovinami od místních dodavatelů, v čele s nedalekou Maletickou farmou s vyhlášeným chovem skotu.

Jak ostatně napovídá název restaurace, dalším pilířem menu je francouzská kuchyně, ke které tíhne zdejší šéfkuchař Roman Dolejš a kterou rád kombinuje s kuchyní českou a rakousko-uherskou. Myslím, že to je obrovské terno, že se tohoto machra (pokud se nemýlím, příští rok mu bude padesát) podařilo před čtyřmi lety do restaurace píseckého hotelu zlanařit. Má za sebou řadu zahraničních prestižních angažmá, michelinské adresy a podniky světových gastro celebrit nevyjímaje, prošel i několika vyhlášenými pražskými restauracemi. A na menu i na talířích to je zatraceně poznat!

Od pondělí do pátku tu nabízejí cenově velmi vstřícné polední menu zhruba o deseti položkách. A na skvěle zkombinovaném stálém menu je aktuálně pětka předkrmů v čele s vyhlášeným tatarákem, dvojka polévek, hned několik steaků, burgerů, rybích i vegetariánských jídel, ale i česká klasika a dalších pár nápaditých a velmi lákavých úprav masa. Dezerty pochopitelně nechybějí. Ceny i na stálém menu jsou sympaticky příjemné, až si říkám, že za tak skvělé jídlo by člověk rád dal i víc.

My při naší první návštěvě volili na úvod polévkovou klasiku, čili silný hovězí vývar se zeleninou, domácími nudlemi a játrovými knedlíčky. Opravdu nezklamala 🙂 Co dál? Ten den jsem měl chuť na rybu, a tak jsem vybral candáta, upraveného v papilotě společně s cuketou, rajčetem, koriandrem a brambory z popela. Jedním slovem famózní! Šťavnatá ryba, skvěle ochucená cuketa, tak akorát na skus, k tomu zemitost pečených brambor, díky papilotě dokonalé prolnutí chutí. Okamžitě mně prošlo hlavou, že doma jsme rybu z papiloty už hodně dlouho neměli a že to musím co nejdřív napravit 🙂 Velký úspěch u našeho stolu měl i duble cheeseburger, pořádně nadupaný, s čedarem, coleslawem a uzenou majonézou, pochopitelně v domácí skvělé briošce a s nezbytnými výtečnými hranolkami. Burger byl prý ještě o chlup skvělejší, než ten vyhlášený z jisté hodně oblíbené farmy v sousedním kraji 🙂

Možná mám trochu zpoždění nebo má paměť funguje na větší obrátky, než by měla. Ale ani po těch posledních třech desetiletích nemohu zapomenout na dřívější poměry v gastronomii a hlavně pak na to, jak pomalu a hodně ztuha se gastro doby polistopadové proměňovalo. O to větší a opravdovější je moje radost, nadšení, ale i fandovství, když čím dál častěji přicházím do špičkových podniků, jako je třeba právě písecká Chapelle Romana Dolejše. Za skvělý zážitek jsem mu s potěšením šel při našem odchodu poděkovat. Měl velkou radost 🙂 Jeho snem je prý tuhle restauraci dostat mezi českou top 100. Jsem si takřka jist, že už tam je 🙂