Jsem foodie a všechno kolem jídla mě tuze zajímá. Všechno, zdaleka nejen to, co mám v žaludku. Příběh a kvalita surovin, jejich cesta na talíř, kuchyňské technologie a trendy, restaurace a jejich know-how, stravovací zvyky v místě a čase, vše, kde se píše a mluví o gastru, cesty za jídlem. Svou vášeň k tomu všemu ale také moc rád sdílím. A proto jsou tu i moje občasné glosy.

Co že mě tedy poslední dobou zaujalo? Ať už v dobrém nebo v tom horším?

To sladké

Češi prý začali méně plýtvat jídlem, tvrdí nejnovější průzkumy. Drtivá většina dotázaných to zdůvodňuje penězi. V tomhle současné krizi blahořečím a dodávám: Kéž by to tak vydrželo.

Máslo zlevňuje, cenovky jsou někde dokonce na polovině toho, co obchodníci chtěli na podzim. Snad to vyléčí všechny ty mrazákové sysly, kteří ještě nedávno hlavně máslo v akcích skupovali ve velkém.

První obchodní řetězce u nás rozjely zpětný odběr petek a plechovek, výměnou za slevové kupony. Klobouk dolů tím spíš, že legislativa na takové zálohování u nás stále chybí. Přál bych si, aby stát sebou mrsknul, zatím totiž slibuje návrh k projednání až na konci roku.

To kyselé

Fialovo nebo Babišovo lečo? Astronomické ceny zeleniny, najmě paprik a rajčat budí velké emoce. Reálnost a důvody takové drahoty jsou jedna věc, ale co mně vadí víc, je její zneužívání v politickém boji. Seriózní analýzu důvodů vystřelených cen a hlavně návrh, jak tomu zamezit, jsem přitom nikde nezaznamenal.

Na druhou stranu, ruku na srdce: Nejsou ony emoce kvůli momentálně drahé zelenině důkazem toho, že Češi nepřizpůsobují svůj jídelníček tomu kterému ročnímu období? Není víc, než paprika z dovozu, zdraví prospěšnější staré dobré kysané zelí?

Ani vyhlídky právě co se zeleniny týče, nejspíš nejsou pro letošek moc dobré. Rozloha pěstebních ploch u nás se rok od roku zmenšuje, letos se prý zase čeká úbytek dalších 5 procent. Přitom už teď se přes 60 procent zeleniny dováží. Smutné.