Jsem foodie a všechno kolem jídla mě tuze zajímá. Všechno, zdaleka nejen to, co mám v žaludku. Příběh a kvalita surovin, jejich cesta na talíř, kuchyňské technologie a trendy, restaurace a jejich know-how, stravovací zvyky v místě a čase, vše, kde se píše a mluví o gastru, cesty za jídlem. Svou vášeň k tomu všemu ale také moc rád sdílím. A proto jsou tu i moje občasné glosy.

Co že mě tedy poslední dobou zaujalo? Ať už v dobrém nebo v tom horším?

To sladké

Právě v těchto dnech se po letech vracíme na gastromapu světa. České národní kolo světoznámé prestižní kuchařské soutěže Bocuse d‘Or v Praze ve spojení s ojedinělým festivalem Makro Czech Gastro Fest mě naplňuje hrdostí.

Hned dva mistry japonské kuchyně má od letoška pražská restaurace Yamato. Richard Tomáš vyhrál mistrovství světa v suši, Jakub Horák světovou soutěž japonského vaření. Obdiv a virtuální gratulace!

Restaurace Salabka v čele s Petrem Kuncem je po finále Pohlreichova souboje restaurací i mojí novou českou gastronomickou hvězdou. Mé sympatie ale rozhodně patří i druhému finalistovi, olomoucké Long Story Short a Petru Henešovi. Další řadu soutěže začínám nedočkavě vyhlížet.

To kyselé

Dost mě naopak zklamal primácký televizní magazín Koko ve varu. Široké rozkročení, dlouhá stopáž, ale i mnohdy hodně amatérské kuchařské „rady“ mě nudí. Po pár dílech jsem sledování vzdal.

Otevřeno nebo zavřeno? Květnové svátky znovu v plné nahotě připomněly totální neschopnost českých zákonodárců stanovit logická pravidla pro otevírací dobu prodejců. Jak dlouho ještě?

Většina školních jídelen solí víc, než by měla, ukázaly kontroly státu. Není divu, když je v Česku spotřeba soli skoro trojnásobná oproti odborníky doporučovaným dávkám. Nestálo by to za nějakou nenásilnou kampaň, třeba od zdravotních pojišťoven?