Jsem foodie a všechno kolem jídla mě tuze zajímá. Všechno, zdaleka nejen to, co mám v žaludku. Příběh a kvalita surovin, jejich cesta na talíř, kuchyňské technologie a trendy, restaurace a jejich know-how, stravovací zvyky v místě a čase, vše, kde se píše a mluví o gastru, cesty za jídlem. Svou vášeň k tomu všemu ale také moc rád sdílím. A proto jsou tu i moje občasné glosy.

Co že mě tedy poslední dobou zaujalo? Ať už v dobrém nebo v tom horším?

To sladké

Člověk by se měl umět radovat z maličkostí, z každodenních drobností, to je ten nejlepší doping. Já se takhle už pár dní těším na to, až vezmu koš a zajdu u nás za ves nasbírat jitrocel. Už ho mám obhlédnutý, po nedávných deštích pěkně narostl. Bude z něj jitrocelový sirup, ten je skutečně zázračný, ať už na problémy s nachlazením a na infekce, ale třeba i na dobré zažívání 🙂 Letos chci jitrocel zkusit macerovat poprvé namísto cukru v domácím medu.

Ve veřejném prostoru mě hodně potěšila debata o potřebnosti omezení vydávání nejrůznějších slevových letáků. Ať už by mělo jít o recyklační poplatek, který by musely obchodní řetězce za vydávání letáků platit, nebo dokonce o zákaz často každotýdenních mnohastránkových reklamních sešitů, jsem si jistý, že jakékoli, byť sebemenší omezení tohoto prakticky zbytečného odpadu by svůj velký smysl mělo.

Radost jsem si přes léto udělal poctivou, hodně zevrubnou probírkou mých kuchařek, neb v policích knihovny pro ně určených už bylo opravdu hodně těsno, a tudíž i značně nepřehledno. Tenhle úklid doporučuju! 🙂 Desítky vybraných kuchařských knih a knížek, které jsem už léta neotevřel, tak putovaly do antikvariátů, aby potěšily někoho dalšího. Ale všeho do času: Na uvolněné místo už přibylo pár kuchařek nových, po kterých jsem už delší dobu pokukoval nebo i hodně toužil 🙂

To kyselé

Daleko menší balení, než dřív, ale za stejnou nebo vyšší cenu. Podobné praktiky výrobců, potažmo obchodníků mě čím dál víc štvou. Stejně tak mě ale iritují i stále častější „akce“ ve stylu Studentská pečeť. Tu před pár dny v jednom řetězci nabízeli za „akčních“ 55, zlevněno z prý obvyklé ceny 140 (!) – fotky cenovek téhle vypečené „slevy“ obletěly s příslušnými komentáři sociální sítě. V podobných případech mám vážně pocit, že obchodníci se zákazníkům nepokrytě vysmívají.

Smutno je mně stále častěji z toho, jak čím dál víc i skvěle vedených a vyhlášených restaurací hodně těžko shání personál, od kuchařů přes číšníky až po pomocné profese. Do gastra se prostě noví zaměstnanci nehrnou. Jistě se na tom podepsal covid a taky mnohaleté platové podhodnocení, které se podnikatelům v gastru teď hodně vymstilo. Určitě je to ale i o tom, že Češi pořád ještě neumějí dobré jídlo náležitě ocenit.

Každá mince má ale dvě strany. Tady je ta druhá: Hambáč za šest stovek, smažák za 430, litr kohoutkové vody za 150. I takové ceny potkávali zaskočení turisté letos v létě v Českém Krumlově. Nebýt fotodokumentace, podobným zážitkům se mně ani nechtělo věřit…